Neznámé ze života Ježíše

…Rozhodl se, že nyní pomůže bratrům jiným způsobem. Večer je shromáždil kolem sebe a vyprávěl jim povídky. Použil toho, co četl ve svatých písmech, zvěstoval jim o praotcích a jejich činech a o Makkabeovi, hrdinovi Izraele.

Vedle toho užil i malá vyprávění, která mu poskytl okamžitý nápad. Tato byla všem nejmilejší. Nepozorovali téměř ani, že s tím bylo vždy spojeno užitečné poučení. Byly to dosud neslýchané povídky, jednaly o lidech, jakými byli oni sami, a to jim dodávalo velkého půvabu. Také Maria se ráda posadila se svou prací k dětem, když Ježíš vyprávěl.

Za takových večerů stával se jindy mlčenlivý Ježíš velmi výmluvným. Také veselá mysl, sídlící hluboko v jeho povaze, se příležitostně projevila. Dovedl se smát jako nikdo z ostatních. Perlivě a kouzelně zněl jeho smích, takže Maria musela zbystřit sluch. Proč jen nebýval vždy takovým? Zapomněla, že prožívání v otcovském domě obstoupilo veselou mysl jejího nejstaršího a že ona sama to byla, která jeho veselost udusila.

Ježíš jednou vyprávěl maličkým také o otci a pokusil se jeho obraz udržeti živým před jejich dušemi. Matka naslouchala užasle. Jak plně Ježíš otce pochopil, on, který ani nebyl Josefovým synem!

Jak správně vyložil jeho konání, jak jasně vylíčil jeho myšlení. Koho tu Ježíš slovy vykreslil, to nebyl těžkopádný muž, jakým většinou Marie Josefa viděla. Byl to v Boha věřící, dětsky zbožný Izraelita nejlepšího druhu, který svoje síly obětoval službě pro svou rodinu. Kdyby ho byla takto poznala, kolik bolesti srdce bylo by bývalo oběma uspořeno!

Opět se přihlásil hlas v jejím nitru:

„Měj se na pozoru, Maria, uč se z toho! Nenechej Ježíše vedle sebe strádati v neporozumění!“