Malé příběhy o velkých Zákonech
Kód:Jak Klárku bolelo a pak nebolelo bříško
Klárka se ráno probudila s pláčem: „Maminko, mě bolí bříško.“
Maminka se nad Klárkou starostlivě sklonila: „Ukaž, kde tě bolí? Tady? A tady ne? Tak to nic nebude, pojď,“ vzala Klárku na klín a položila jí ruce na bříško. Klárka se stulila do klubíčka … tak dobře je jen u maminky.
„Maminko, to krásně hřeje. Máte ruce jako kamínka.“ Klárka se jen tetelila a za chvilku bříško přestalo bolet.
To bylo včera. Když se dnes Klárka probudila, měla se jít umýt a obléknout, jako každý den, ale vzpomněla si, jak to bylo pěkné, když ji maminka včera ráno chovala a hladila … včera ji maminka dokonce i oblékla…
„Maminko, mě bolí bříško - jako včera.“
To by ale nebyla maminka, aby nepoznala, že tentokrát je bříško v pořádku.
„Klárko, opravdu tě bolí bříško?“ ptala se přísně.
„Klárka se chytla za bříško a stáhla obličej: „Bolí, au, au, au.“
„To je škoda, přichystala jsem ti ke snídani kakao a chlebíček s medem. Když tě ale bolí bříško, mohu ti dát jen čaj a tvrdý rohlík.“
„Maminko, mě už bříško nebolí.“
„Tak přece jsi šidila? A nebo mě šidíš teď?“
„Nešidím, maminko, podívejte se, že nebolí,“ poskakovala Klárka po pokoji.
„Jak můžu věřit holčičce, která si vymýšlí … pro jistotu dostaneš k snídani jen hořký čaj a tvrdý rohlík.“
Za chvíli Klárka seděla u stolu, křoupala tvrdý rohlík a slibovala mamince, že už nikdy, nikdy lhát nebude.
Maminka se usmála: „To je moc dobře, Klárinko, protože tomu, kdo lže, nemůže nikdo věřit. To bys třeba řekla: „Maminko, dejte mi, prosím, napít, mám žízeň.“ A já bych si pomyslela: „Klárka si opět vymýšlí, žádnou žízeň nemá…“ A nic bych ti nedala. Ale když jsi slíbila, že už nikdy lhát nebudeš, je vše v pořádku a jsi zase moje šikovná holčička. Ale dobře si to zapamatuj.
A vy, děti, si také dobře zapamatujte, že tomu, kdo lže, nemůže nikdo věřit. Ale vy byste přece nikdy nelhaly, že ne?
Autor | Hana Nevřalová |