Pohádky pro malé i velké

Povídka staré paní

U příkrého srázu vysoké hory stál domeček staré paní. Vedla k němu jen úzká, sotva znatelná cestička.

Přejde-li se zelená louka, je nutno jíti kolem bublajícího potůčku a na konci, těsně u skály, vynoří se před vámi bílý domeček. Jsou v něm čtyři vlídné pokojíčky zářící čistotou a z oken je ten nejkrásnější rozhled daleko do údolí a hor.

Domky malého městečka stojí tu mírumilovně v krásné zeleni a kostelní věž s velkým křížem na vrcholu třpytí se v sluneční záři. Kolem bílého domu šumí potůček a vypráví ty nejrozpustilejší historky. V domečku žije zcela osaměle stará paní. Jejími přáteli jsou jen velký pes, koza a několik slepic.

Jednou v týdnu chodila stará paní dolů do městečka, aby si tam nakoupila vše, čeho potřebovala k živobytí. Vždy měla na sobě černé šaty. Její postava byla trochu sehnuta a scvrklou rukou opírala se o hůl.

Zažloutlá tvář byla nehybná. Ostrý nos, úzké tenké rty a modré oči dívaly se vždy upřeně vpřed. Zpod černého krajkového šátku vykukovaly šedivé vlasy. Nevypadala nikterak pěkně, naopak, svou přísností budila dojem zlé ženy. Již u prvního červeného domku u městské zdi sevřela svou hůl pevněji a zrychlila krok.

„Už přichází opět ta čarodějnice!“ křičely dvě děti, které si hrály přede dveřmi onoho domku.

Vrásčitá tvář staré paní ještě více ztvrdla. Křik brzy přivolal další děti a již za ní zazníval posměch a výkřiky. Paní kráčela beze slova dále doprovázena mladou, nezpůsobnou cháskou až na konec ulice.

Když později při svém návratu musela stará paní opět projíti ulicí, byla právě největší část jejích malých mučitelů u oběda. Jen ze dvorku u posledního domu opět zazněl výkřik: „Stará čarodějnice!“ a někdo odtud hodil po ní kamenem, který ji bolestně zasáhl do ramene.

Trhla sebou polekaně, ale šla neustále dál. Jen dvě velké slzy jí vytryskly z očí a kutálely se po tváři. Teprve když zahlédla před sebou svůj domek, povolila její ztrnulost. Ten tam byl chlad ošklivé paní. A když huňatý pes radostně zaštěkal a skákal jí vstříc, tu se již usmívala. Hned bylo vidět, jaké má krásné oči a ostrá, stará tvář zkrásněla. Takovou ji měly vidět děti!